Oskar Spielmann: Brno Alger Toulon

Oskar Spielmann, zapomenutá superhvězda z Brna. Moravský němec, který se svou ženou Eugenií prožil více než třicet let v Alžírsku na sklonku koloniální éry. Jako jediný Středoevropan získal v roce 1945 prestižní alžírskou uměleckou Grand Prix, která mu však neotevřela cestu do Paříže ani návrat do Československa a nakonec neznamenala ani vysněné místo profesora na alžírské akademii výtvarných umění. Kvůli své němčině a židovským kořenům na čas vypadl z příběhu dějin umění českých zemí. Ačkoli vyučoval první generaci alžírských umělců a v zemi zůstal i po získání nezávislosti v roce 1962, nestal se a ani nemohl se stát Alžířanem, ačkoli mu tolik momentů z alžírské kultury bylo blízké. Přestože měl od roku 1940 francouzské občanství, pro kontinentální Francouze zůstal jedním z pied-noir, občanů druhé kategorie.

Po letech odkládání a pochybností nastal čas záchrany a zpracování Spielmannovy pozůstalosti. Došlo na vydání monografie (2023) a první novodobé výstavy v České republice (2024), které připomněly životní osudy a tvorbu umělce i jeho ženy Eugenie. Vydáním knihy a uspořádáním výstav však práce ani výzkum nekončí. Péče o pozůstalost, její plné zpracování, digitalizace, zpřístupnění, stejně tak jako úsilí o restaurování a snad i institucionalizaci děl představují dlouhodobý fyzický i mentální proces. Stranou nelze ponechat ani Eugenii Czech, rozenou Heinisch, malířku a keramičku, Spielmannovu celoživotní partnerku a od roku 1946 manželku. Její tvorba tvoří nedílnou součást kulturního dědictví pozoruhodné umělecké dvojice Středoevropanů v Alžírsku.

Kulturní odkaz Oskara a Eugenie Spielmannových spočívá rozprostřený v komplikovaných průsečících kulturních prostředí českých zemí, Alžírska, Maroka a Francie. Možná právě proto nepatří dodnes jednoznačně nikam, ačkoli přinejmenším v Alžírsku a v České republice je povědomí o jejich působení stále živé. Náhodný kontakt s pozůstalostí Oskara Spielmanna v roce 2009 se pro mě stal postupem času osobní záležitostí. V životě se možná nic neděje náhodně. Motivuje mě rozvíjet tyto stránky a pokračovat. Dál živit sen o toleranci, respektu, pochopení a překonání kulturních rozdílů. A někdy v budoucnu třeba i společné mezinárodní výstavě. Osudy českých zemí, Alžírska a Francie jsou spojené možná pevněji, než by se mohlo zdát.

Oskar Spielmann, la superstar oubliée de Brno. Cet Allemand de Moravie a passé plus de trente ans en Algérie avec son épouse Eugénie, à la fin de l’ère coloniale. Il fut le seul Européen central à remporter en 1945 le prestigieux Grand Prix artistique algérien, qui ne lui ouvrit toutefois pas la voie vers Paris ni ne lui permit de retourner en Tchécoslovaquie, et ne lui valut finalement pas non plus le poste tant rêvé de professeur à l’Académie des Beaux-Arts d’Alger. En raison de son allemand et de ses origines juives, il a été temporairement effacé de l’histoire de l’art des pays tchèques. Bien qu’il ait enseigné à la première génération d’artistes algériens et qu’il soit resté dans le pays même après l’indépendance en 1962, il n’est pas devenu et ne pouvait pas devenir Algérien, même si tant d’aspects de la culture algérienne lui étaient chers. Bien qu’il ait eu la nationalité française depuis 1940, il est resté aux yeux des Français métropolitains l’un de ces « pieds-noirs », ces citoyens de seconde zone.

Après des années de reports et de doutes, l’heure est venue de sauver et de mettre en valeur l’héritage de Spielmann. Une monographie a été publiée (2023) et la première exposition moderne en République tchèque a eu lieu (2024), rappelant le parcours et l’œuvre de l’artiste ainsi que de son épouse Eugénie. Cependant, la publication du livre et l’organisation des expositions ne marquent pas la fin du travail ni de la recherche. La gestion de l’héritage, son traitement complet, sa numérisation, sa mise à disposition, ainsi que les efforts de restauration et peut-être même d’institutionnalisation des œuvres constituent un processus physique et mental de longue haleine. On ne peut pas non plus laisser de côté Eugénie Czech, née Heinisch, peintre et céramiste, compagne de toute une vie de Spielmann et son épouse depuis 1946. Son œuvre fait partie intégrante du patrimoine culturel de ce remarquable couple d’artistes d’Europe centrale en Algérie.

L’héritage culturel d’Oskar et Eugénie Spielmann s’étend à travers les intersections complexes des milieux culturels des pays tchèques, de l’Algérie, du Maroc et de la France. C’est peut-être pour cette raison qu’il n’appartient encore aujourd’hui à aucun endroit en particulier, même si, du moins en Algérie et en République tchèque, le souvenir de leur action reste bien vivant. Ma rencontre fortuite avec la succession d’Oskar Spielmann en 2009 est devenue, au fil du temps, une affaire personnelle pour moi. Dans la vie, rien n’arrive peut-être par hasard. Cela me motive à développer ce site et à poursuivre. Continuer à nourrir le rêve de tolérance, de respect, de compréhension et de dépassement des différences culturelles. Et peut-être, un jour, organiser une exposition internationale commune. Les destins des pays tchèques, de l’Algérie et de la France sont peut-être plus étroitement liés qu’il n’y paraît.