Oskar Spielmann, držitel alžírské umělecké Grand Prix. Nevšední malíř a vynikající kreslíř balancující neohroženě na hraně kýče, neúnavný dříč a snivec, jehož zaujetí Alžírskem a Marokem uhranulo na sklonku třicátých let československé publikum a nepřestává fascinovat ani dnes ve vírech dekoloniální horečky.

Po 15 letech jsem dokončil monografii Oskara Spielmanna, která vyšla v nakladatelství Arbor vitae a čeká ji život úzkoprofilové knihy. V návaznosti na její vydání se v roce 2024 podařilo uspořádat dvě výstavy, v Galerii výtvarného umění v Chebu a v Rub Gallery v Olomouci. Restaurují se další obrazy a pokračuje dlouhodobý cíl, záchrana a smysluplné naplnění pozůstalosti umělce.

Petr Spielmann už tu s námi není, knihy se nedočkal, ale prožili jsme spolu krásný čas strávený nejen prací, ale především vyprávěním a nasloucháním. Věřím, že se kouká. A věřím, že se i směje. Snad se dívá i Oskar Spielmann. Navzdory mým pochybám zůstává kolem až nečekaně mnoho nezdolných optimistů, kteří mě přesvědčují, že to celé dává smysl. Ne, určitě nejedeme na mrtvém koni. Naopak, snažíme se vydržet a vystřelit Oskara Spielmanna z nicoty někam nahoru, kam patří.

Děkuji všem, kteří mi celou dobu drželi palce, neúnavně mě podporovali, Janu Havlovi, který se mnou udělal knihu a vytrvale jí věřil, Martinu Součkovi, který měl odvahu takovou knihu vydat, Marcelu Fišerovi a Davidu Vodovi, že se rozhodli pro výstavy. Ať už to dopadne jakkoli, nelituji nekonečného množství času nad spielmannovským tématem. Oskar Spielmann mě svedl dohromady s řadou skvělých lidí. Bylo to krásných 15 let napjatého očekávání s banánovými krabicemi dovezenými až z Afriky. A věřím, že ještě něco přijde.

V Liberci, 10. 3. 2024 a 16. 11. 2025